Věznice Carandiru, sídlem ve městě São Paulo, byla jednou z nejvyhlášenějších věznic v Brazílii. Prostory, sloužící jako klec na divou zvěř, jak označovali zaměstnanci tohoto nápravného zařízení, navrhl a nechal zrealizovat architekt Samuel das Neves v roce 1920. V době svého postavení byla považována za názorný příklad mezi věznicemi, které splňovaly nové požadavky trestního zákoníku, navazující na změny v systému roku 1890.

V období mezi lety 1956 a 2002 byla Carandiru označena za největší věznicí Jižní Ameriky. Nabízela prostory až pro neuvěřitelných 8 000 vězňů.

2. října 1992. Datum, které se určitě z paměti vězňů, bachařů a obyvatel Brazílie zdaleka nevytratí. V tento osudný den totiž došlo ve věznici k masakru, vybírající si svou daň na 111 obětech. Těmi obětmi byly, jak je zřejmé, vězni. Celý masakr vyvolala vězeňská vzpoura a neuvěřitelné porušení lidských práv, kterého se dopustila vědomě jak vězeňská stráž, tak i vojenská policie. Místo projevu úsilí k vyjednávání s vězni, kteří se vzbouřili díky nelidským podmínkám, se oba útvary pustili do útoku na budovu věznice.

Vojenské policii se podařilo usmrtit svou municí 102 vězňů, zbylých 9 smrtelných bodných ran zasadila buď vězeňská stráž, nebo se při vzpouře dostali do křížku vězni, kteří si během ní vyřídili rovnou své osobní spory. Toť však teorie, kde se skrývá pravda, to je ‘ve hvězdách’.

Je ale i přesto zajímavé, že žádný ze zasahujících nebyl jak raněn, tak usmrcen. Byli totiž přítomni i přímo v celách, kde chladnokrevně stříleli na vzdané vězně, skrývající se a krčící se bezmocně v koutech svých ‘obydlí’.

Plukovník Ubiratan Guimarães, tehdejší velitel celé operace, byl odsouzen k 632 ročnímu odnětí svobody za nesprávné zakročení během povstání a za následek celého masakru. Svůj trest si však neodseděl, jelikož byl v roce 2006 zabit během jednoho incidentu, nesouvisejícího s masakrem v Carandiru.

Masakr otřásl přeživšími brazilskými trestanci natolik, že se sjednotili a vytvořili organizaci Primeiro Comando da Capital. Ta měla za úkol nejen bojovat proti stoupajícímu útlaku uvnitř věznice, ale hlavně se pomstít za usmrcení 111 odsouzených. Zodpovídá se i za několik trestných činů, jako jsou vězeňské nepokoje a vzpoury, násilné útoky na dozorčí, obchod s drogami, loupeže a teroristické aktivity na vězeňský systém, řízené z vnitřních prostor věznice. Hlásí se i ke smrti tehdejšího ředitele Carandiru, Josého Ismaela Pedrosa.

Věznice dnes na svém místě nestojí. Byla zbourána 9. prosince 2002 a na pozemku byl postaven komplex Parque da Juventude. Jediné, co se dochovalo z celé věznice, je jen jeden neporušený blok, používaný jako muzeum.

S bývalým ‘lapákem’ Carandiru se můžete seznámit v celovečerním snímku Vzpoura ve věznici Carandiru nebo v třetí sérii seriálu Prison Break, kde je v něm hlavní postava, Michael Scofield, uvězněna.