Spirituální bojovníci s duchy, démony, škůdci a jinou nadpřirozenou havětí, manželé Warrenovi (Patrick Wilson, Vera Farmiga) se vydávají do Londýna, do starého domu, v němž je strašena rozvedená matka a se svými čtyřmi dětmi, a odkud se je snaží vyštvat jeho předchozí zesnulý majitel.

Podobně jako v předchozím filmu, i tady nestraší jediná nadpřirozená entita – kromě zesnulého důchodce ve filmu straší i démon, který se zhmotňuje do jeptišky a panáčka z dětské říkanky. Děj je poměrně spletitý, film díky skvělé režii Jamese Wana i slušně odsýpá. Osobně se mi líbí, pro mě zajímavost, kterou jsem v jiných hororech neviděl… tak propracovanou a k tomu to, že démon využívá ducha zesnulého jako loutku pro své maskování a prostředek pro nahánění většího strachu. Tento prvek opravdu skvěle ladí a funguje, téměř více jak do tři čtvrtiny filmů byste ho neočekávali…

S děsivou atmosférou Wan umí pracovat dokonale a je neuvěřitelné, kolik hororového potenciálu je schopen vytěžit z takových věcí, jako je portrét visící na zdi nebo dětské hasičské auto. Obvyklé lekačky doprovázené hlasitým zvukem dává i na místa, kde nejsou tak očekávané. Naopak tam, kde byste je čekali, je často úmyslně nedá. Diváka znepokojuje intenzivně tím, že např. letmo ukáže ducha v záběru dávno předtím, než si ho všimne někdo z filmových hrdinů. Řemeslně si s filmem docela dobře pohrál, a to včetně triků, masek, castingu dětských herců, zvuků i dobové stylizace, jelikož se příběh odehrává v 70.letech.

Myslím si, že k dokonalosti scházela, v autentičnosti, namaskovaní jeptišky, jelikož její tvář mi připadala jako namatlaná temperami pětiletým děckem. Možná to byl záměr, možná také ne, mě osobně tohle vadilo. Dále bych vytknl pro mě přehnanou část ke konci filmu, kdy se démon objeví ve své pravé podobě a začne se ničit, jelikož Vera zjistí démonovo pravé jméno. Tato část mi zkazila dost velkou část prožitku z autentičnosti, který má vyvolávat pocit strachu – technicky a digitalizované to bylo vytvořené výborně, možná až moc! Působilo to na mě digitálně až moc a to mi ničilo pocit z věrohodnosti a strach byl fuč, to je docela škoda, nebýt přehnaného efektu, pocit strachu by přetrval. Možná to bylo tím, že mi ten efekt zahánění démona do pekel připomínal mozkomora z Harryho Pottera, jen ale rozpláclého o strop.

V tomto díle jsou všechny role postav a celý děj hezky spletité a bubákování zajímavě graduje a obsahuje nejeden zvrat. Některé z postav mě upřímně rozčilovaly svým hloupým uvažováním, jelikož se scénaristé – dle mého názoru – snažili co nejlehčeji diváky držet v napětí, využívali všechny klasické klišé, které se zachovají vždy tak, aby to bylo co nejnapínavější. Co mě velmi rozčarovalo bylo, že scénáristé nechali dojít postavy do takové hlouposti, kdy je nechali si myslet, že např. holčička, která mluví hlasem sedmdesátiletého dědka je vlastně normální běžnou věcí. Taktéž kříže, jenž se sami otočí, či teleportace ze zamčených místností. To vše nehledě na to, že dívka znala minulost Patricka a Wery a to i přesto, že je nikdy předtím neviděla. Tato hloupost vygradovala scénkou, kde se Patrick a Wera snažili nahrát doposud odehrané události, sloužící jako přesvědčení Vatikánu k vymítání. Démon byl natolik inteligentní, že se nechal nahrát v holčině těle a to tak, jak hází s nábytkem a ničí kuchyni. Myslím si, že na to jací profesionálové měli Patrick a Wera být, se nechali lehko napálit. Upozornil bych i rovnou na jednu známou větu, která se říká ve všech hororech a tento taktéž neminula: ”démon se vás bude snažit ošálit”.

V podstatě se to dá shrnout tím, že v současné hororové produkci neexistuje lepší provedení a myslím, že pokud nad těmito drobnými vroubky přimhouřím očko… a možná trochu i to druhé, tak je horor opravdu výborný. Za mě dostává hodnocení 8/10.