Od počátků moderní civilizace, tedy od 3. tisíciletí př. n. l., využívaly téměř všechny významné starověké civilizace koncept věznic k omezení osobní svobody. Zpočátku sloužily většinou jako přechodné zařízení před popravením nebo deportací do otroctví. S postupem vývoje se však začaly transformovat v opravdová korekční zařízení, která se zabývala i rehabilitací a resociální reintegrací vězňů. Kromě odsouzených nebo podezřelých delikventů byly věznice využívány i pro držení politických vězňů, nepřátel státu nebo válečných zajatců.
Starověk: Mezopotámie, Egypt, Řecko a Řím
Nejstarší archeologické záznamy o věznicích pocházejí z období prvního tisíciletí př. n. l. v oblastech Mezopotámie a Egypta. Odsouzení byli nejčastěji umisťováni do podzemních kobek, kde čekali na rozsudek smrti nebo byli posláni do otroctví.
Výjimku představovalo starověké Řecko. Vězni zde byli umisťováni v relativně jednoduchých budovách, kde měli možnost návštěv od rodiny – často jim stačily dřevěná pouta připnutá ke kotníkům. Žádné hluboké kobky nebo mříže nebyly nutné.
Naopak starověký Řím praktikoval přísné podzemní věznění s úzkými průchody a malými celami. Vězni buď zůstávali v uzavřených celách, nebo byli připoutáni ke zdi, často až doživotně. Ti, kteří nebyli popraveni, mohli být prodáni jako otroci nebo využiti jako gladiátoři či otrocká pracovní síla – například obsluhovali složitý systém výtahů v Koloseu při pořádání zápasů.
Středověká Anglie a raný moderní vězeňský systém
Ve středověké Evropě bylo vězení spíše výjimkou. Tresty obvykle spočívaly ve veřejné potupě, tělesné újmě nebo exekuci. Věznice sloužily hlavně k dočasnému zadržení před soudem nebo k vyrovnání dluhů.
První skutečné věznice byly budovány v Anglii už ve 12. století — za panovníka Jindřicha II., doprovázené vznikem systému porot. V roce 1215 Magna Charta stanovila právo, že žádný muž nesmí být uvězněn bez řádného soudního procesu.
Od 16. do 18. století začaly přibývat věznice (tzv. Houses of Correction) určené hlavně pro drobné delikventy, bezdomovce a chudé. V těchto zařízeních vězni pracovali – práce měla být součástí jejich nápravy a přípravou pro život mimo věznici.
V důsledku přelidnění vězení během 18. století také došlo k zavádění trestu deportace – desítky tisíc vězňů z Anglie byly transportovány na sever Ameriky či do Austrálie. Francie zároveň udržovala trestní kolonie až do poloviny 20. století, například na Devil’s Islandu v Guayaně.
19. století: reformy a modernizace
Na přelomu 19. století byl v Anglii zahájen proces vězeňských reforem – byly zavedeny moderní přístupy péče o vězně, rehabilitace a omezení izolace, která dříve vedla k duševním poruchám a sebevraždám. Jeremy Bentham navrhl model ideální věznice s permanentním dohledem a minimálním kontaktem mezi vězni (tzv. panoptikon).
Ve Spojených státech se v Philadelphii otevřela Eastern State Penitentiary, jedno z prvních zařízení využívajících samostatné vězeňské buňky (separate system), s myšlenkou reformovat jednotlivce izolací a prací v celách.
David Foucault později analyzoval, že vězení se stala dominantní formou trestu nejen kvůli humanistickým reformám, ale také v rámci širších společenských mechanismů moci disciplíny, jak se rozvíjely instituce jako školy, nemocnice či armáda.
20. století až do dneška
První polovinu 20. století výrazně ovlivnily věznice během válek – zejména během druhé světové války se vytvořilo více než 300 koncentračních táborů, kde osoby byly bez soudního procesu zadržovány a miliony z nich nakonec zavražděny – odhadovaný počet obětí se pohybuje mezi 11 a 17 miliony lidí.
Od konce 20. století došlo ke konsolidaci moderního vězeňského systému. V roce 1991 byla zavedena koncepce „probation service“ (předpodmíněné propuštění), a o tři roky dříve byla zřízena první věznice určena výhradně pro trvalou izolaci vězňů – tzv. „supermax“ zařízení. V USA jich bylo v roce 2005 aktivních více než 40; vězni v nich jsou drženi 23 hodin denně v celách s omezenou možností kontaktu, občasným venkovním pobytem, prací, vzděláváním a jídlem ve společné jídelně.
V roce 2006 bylo odhadováno, že na celém světě je vězněno více než 9 milionů lidí – USA přitom vedly v míře věznění s 743 vězni na 100 000 obyvatel.
Shrnutí v kostce
- Starověké civilizace používaly věznice jako výjimečné zařízení k držení před krutými tresty.
- Středověk upřednostňoval veřejné tresty, věznice sloužily jen ke krátkodobému zadržení.
- Reformy 18.–19. století přinesly právní ochranu během procesu, koncept rehabilitace a izolace.
- Moderní vězniční systém vznikl v 19. století a měl za cíl nejen trestat, ale i resocializovat, přičemž se dají pozorovat další trendové změny až do dnešních dnů.